Nepochopením života, který chce, abychom byli šťastnými a zdravými bytostmi, si zaděláváme téměř v každém okamžiku na další a další bolest, jenž přináší nemoudrá rozhodnutí a zachování.
Jenže toto nás neučí ani ve škole, ani v rodině. Naší společnosti chybí moudrost, která by tuto informaci nesla a předávala.
Tento článek nemá za úkol poučovat. Je o sdílení. Sdílení příběhu, který mohl být jinak.
O tom, jak jsem se dostala k řemeslu a k tvorbě šperků z korálků, jsem již psala. Teď vám chci napsat o projektu „Nadechni se“. Jelikož možná až dnes skutečně chápu jeho poslání a to, proč si mně našel.
Přišla jsem o maminku. O člověka, se kterým jsem měla společné vize opřené o duši. Měli se stát a naplnit. Nenaplnili. Najednou bylo pusto všude kolem mne. Při velké bolesti jako by člověk nebyl. Přesto to ve vás řve, jak na lesy. Bylo mi z toho fyzicky špatně a často se mi při pomyšlení na realitu točila hlava.
Někdy se člověk musí nejdříve nadechnout, než může zkoušet něco uchopit a pochopit. Jak se nadechujeme ve fyzické realitě je nám minimálně v principu jasné.
Jak se ale nadechuje duše? Ta duše, jenž nese všechny naše dary, náš potenciál. Jak se nadechuje?
Moje maminka zemřela na opakovaný zápal plic. Její smutek z jejího života byl nekonečný a sedal jí tam, kde měla dýchat. Přestože se ptala každý den: „Co mám dělat!?“. Její smutek jí sžíral každý den víc a víc. Tohle je to nejtěžší, co jsem kdy byla sama sebou nucena napsat.
Maminka hledala pomoc u doktorů. „Přece musí být nějaké logické vysvětlení, proč mi je tak blbě.“, říkávala. O tom byla totiž přesvědčená. Byla to její jediná naděje, aby to pochopila a mohla se toho zbavit.
Jenže bohužel naši doktoři neumí léčit duši. Opakovaně slyšela, že nic hrozného se neděje krom toho, co už si léčí, např. cukrovku. Jelikož maminka striktně dodržovala všechny lékařské doporučení, tak ta jí na životě neohrožovala.
To co ji ohrožovalo byl nekonečný smutek a zklamání ze života, pravděpodobně i ze sebe. Nedokázala ocenit jakou kouzelnou bytostí byla. A já jí nedokázala pomoct.
Její lidskost okouzlila spoustu lidí s nimiž se setkala, včetně nás nejbližších, ale i sousedů. Schopnost být elegantní a zároveň prostou ženou, za kterou se otočil každý trochu vnímavý člověk. Takto si ji pamatuji, moji maminku.
Hned druhý den poté, co zemřela jsem odjela do Prahy za svými přáteli a učitelkou, u níž jsem se již několik let vzdělávala a učila se stát člověkem poznání. Člověkem jenž dokáže udělat perly ze všeho co zažil, ať jsou to jakékoliv „hnačky“. Věděla jsem, že jí má maminka nebyla lhostejná, a že to bude zásah i pro ni. Řekla: „Něco pokračuje.“. Něco pokračuje! Nezemřela jsem!
Přespala jsem u svých přátel a ráno jsem se vzbudila se vzpomínkou na sen, www.nadechnise., NADECHNI SE. Viděla jsem tyto webovky a věděla jsem, že všechno co dělám a budu dělat, dostane tento název. A věděla jsem, že to je to, co měla udělat maminka, aby přežila. Nadechnout se!
Věřím, že již začínáte chápat, jak se nadechuje duše. Tento silný příběh nasměroval mou cestu z „chci být slavná umělkyně“ (a ten potenciál stále mám), na „chci předávat řemeslo“. Vize názvu
projektu ze sna mne dovedla do bodu, kde právě jsem a ukazuji se světu. Od toho dne uběhlo téměř 7 let.
Důvod proč o tom píšu, je zralost a pochopení. Pochopení, že nejvíce slavní jsou ti, co přežili. Pochopení, že svou cestou inspiruji člověka se nadechnout, ať je mu (mi) jakkoliv.
Tak jako tak některé věci nepochopíte dříve, než začnete dýchat duší. Je potřeba dostat k duši potravu, „kyslík“.
Dýchejte a tvořte! Dělejte si radost. Všechny dámy máme mámy, často utrápené, nemocné…
Víte jakou mám vždy radost, když v mé dílně zkouší řemeslo matka s dcerou? To jsou zdvojnásobené síly života, které léčí dvojnásobné množství osob z nenávisti, zranění, zklamání, neštěstí… Léčí je Radostí z tvoření a poznání – jelikož při tom duše dýchá a nabírá sílu pro život i pochopení.
Bez síly člověk těžko chápe složitosti života. Sílu je potřeba někde načerpat. Stejně jako benzín.
Pro mne se stalo „čerpací stanicí“ řemeslo a jeho předávání, s pochopením k němu, mně vlastním. Jsem totiž přesvědčena, že řemeslo se zde narodilo pro člověka, aby mohl vybrušovat své dary do podoby pevného a zdravého člověka, do podoby diamantu. Diamantu, který svou tvrdostí, stálostí a krásou obohacuje svět.
Ale co jsme s řemeslem udělali? Zaprodali jsme ho konzumu. Aby jsme měli více času na život? Na jaký? Ten co končí ještě před padesátkou? Nebo rovnou po třicítce? Kam jsme dali naše štěstí!?
Vůbec netušíme, co svýma rukama můžeme dokázat… Můžeme posilnit mír na Zemi. Začít tvořit totiž znamená přestat válčit. A ten kdo ví, že má vědomí, duši – tomu to nemusím více vysvětlovat.
Ano, myslím si, že řemeslo je pro každého. Řemeslo je totiž cokoliv, co se musíte učit používat. Jakákoliv zručnost, se kterou potom můžete kouzlit a propojovat svět s láskyplnou realitou.
Já jsem k tomuto poznání došla přes řemesla výroba bižutérie, výroba vinutých perlí a smaltování. Možnost rozvíjet se s řemeslem je pro mne luxus, který jsem si zkrátka dovolila! A přes svou tvorbu tvořím další dobré příběhy.
Napište mi, jak na vás článek zapůsobil. Obohatil vás?
dana@danaaugustova.cz
A v případě, že vás láká řemeslo, výroby bižutérie, výroby vinutých perlí u sklářského kahanu nebo smaltování, bude mi ctí, když si vyberete právě mne jako svého průvodce těmito řemesly. V roce 2021 jsem pro Vás připravila „Rok inspirace“, studium řemesel ONLINE v uzavřené FB skupině. Více ZDE https://danaaugustova.cz/rok-inspirace/
Krom běžné návštěvy tvořivé dílny, připravuji živé víkendové kurzy.
Za korálkovou dílnu jsem pro Vás připravila „tvořivou krabičku“ . Jednoduše a s velkou parádou, vyrobíte dárky pro sebe i své blízké. https://danaaugustova.cz/tvoriva-krabicka/
Mím cílem není jen předávat řemeslo, ale zároveň Vám pomoci najít tu svou jedinečnou cestu tvorby.
Tvořivou dílnu „Nadechni se“ můžete navštívit po telefonické dohodě (+420 725 536 531 ), vždy od úterý do pátku, mezi 14 až 17 hodinou. Až skončí vládní nařízení, budu se na Vás těšit!
Mějte se dobře!